Pohled představitele obce
Jedinečná ukázka servility vedení Prahy k developerům
V Praze-Vinoři byla kdysi obrovská skládka, která se rozprostírala na dvou hektarech plochy. Ještě za minulého režimu dalo vedení radnice tuto plochu k dispozici místnímu zahrádkářskému spolku, jehož členové obrovským a nezměrným úsilím tuto mamutí skládku odstranili, plochu zrekultivovali , vyměřili si na ní jednotlivé zahrádky o výměře ca. 150 m2, zaplatili pronájem a začali na ní hospodařit a zapojovat se do společenského dění. Pořádají nádherné velikonoční, posvícenské a vánoční výstavy, spolupořádají ples spolků, pomáhají i při naučných a poznávacích akcích, kdy učí naše děti poznávat ovoce, zeleninu i způsob obdělávání půdy.
V poslední době je ale v okolí čilý developerský ruch, tak naši zahrádkáři měli strach, že by o svá políčka mohli přijít, i když v územním plánu, který říká, kde se smí stavět a kde ne, je to plocha nezastavitelná. Zřejmě zatím.
Proto přišli s návrhem na odkoupení svých pracně vydobytých políček. Místní zastupitelstvo ve Vinoři jejich návrh jednomyslně podpořilo a schválilo. S ohledem na jejich dlouholetou práci a přínos pro Vinoř, na tradici, ale i na skutečnost, že by si mohlo za obdržené prostředky vyřešit problémy se školkou a školou.
Potíž je v tom, že svéprávnost městských částí je značně omezená a tento postup musí ještě schválit Rada hlavního města. Ta náš požadavek na schválení projednala, aniž by si k němu účastníky prodeje, to je městskou část a svaz zahrádkářů, pozvala. Kde jsou sliby primátora Hudečka, že k projednávaným záležitostem městských částí budou tyto vždy pozvány? Pozváni jsme nebyli, přesto jsem naložil do auta 81-letou předsedkyni zahrádkářského svazu, paní Matulovou, která těžko chodí o francouzských holích a s hodinovým předstihem jsme se doškrábali do předsálí Rady. „Co tu děláte, pane starosto?“ „Ale, za hodinu nám Rada podle plánu bude projednávat náš bod, který je pro nás moc důležitý, tak si chvilku odfrkneme a půjdeme ten bod obhájit“, odvětil jsem. „No, váš bod byl předřazen, už byl projednán – a schválen“, dostalo se mi odpovědi. „Co říkala?“ Zeptala se 81-letá předsedkyně. „Je to schváleno“ . „Tak děkujeme a spánembohem“ a odbelhali jsme se spolu po schodech dolů a přes celou Prahu jeli domů. Scéna jako z filmu Marečku podejte mi pero.
Tím by to mohlo skončit, spokojení by byli zahrádkáři i celá Vinoř. Protože se ale Rada v čele s primátorem Hudečkem bojí cokoliv rozhodnout, předložili svůj návrh na schválení našeho záměru zastupitelstvu.
A nyní zřejmě do celého případu vstupuje developer, který byl čilými magistrátními úředníky včas informován… Při zasedání zastupitelstva jsem nevěřil vlastním uším, jak náš záměr, původně Radou schválený, najednou prezentoval specialista pro majetek, radní Vorlíčková, dříve specialista na IT a začala perlit.
„Vinoř chce prodat pozemky, které mohou být zastavitelné a kde je cena daleko vyšší. Podávám protinávrh, že zastupitelstvo hlavního města Prahy nesouhlasí s prodejem zahrádkářům“ .
Odvolávám, co jsem slíbil a slibuji, co jsem odvolal… Král popleta? Nebo realita vedení Prahy?
Vůbec nemluvila o nezastavitelné ploše, o platné cenové mapě, o soudním znaleckém odhadu, o společné vůli městské části a zahrádkářského spolku, o vzájemné prospěšnosti, o skutečnosti, že zastupitelé by měli lidem pomáhati a – ať to jakkoliv zní jako klišé, je to pravda – o uspokojování potřeb obyvatel té městské části, které se to týká… Společná koalice TOP09 a ČSSD všechny tyto důvody svou převahou zamítla a podpořila nesmyslnou argumentaci poplety všeho, radní Vorlíčkové. Úkol splněn, od developera dostanou pochvalu.
Tímto rozhodnutím koalice TOP09 a ČSSD ale plivla do tváře všem spolkům, kteří se chtějí podílet na společenském životě, na zvelebování svého okolí, na přátelském soužití , řekla jim nepřímo, makejte, odstraňujte skládky, rekultivujte plochy, stejně vám to sebereme. A tak se obracím na všechny zahrádkáře v Praze, na Baráčníky, Sokoly, na rybáře i myslivce, na Pražany, kteří dobrovolně pracují pro své městské části, kteří se účastní společenského života, na umělce, živnostníky i zaměstnance, zapamatujme si tuto servilitu konkrétních zastupitelů k developerovi a ve volbách pojďme společně naplnit slova Jiřího Suchého: „vždyť oni tam nebudou věčně“…
František Švarc, místopředseda pražské ODS a starosta MČ Vinoř
—————————————————-
Pohled zástupce magistrátu
Uvedené pozemky o celkové výměře 15.358m2 se nacházejí mezi oblastí bydlení. Pokud nebude platný nový územní plán, který přesně vymezí, zda-li pozemky zůstanou jako zeleň či zda-li bude možné využití čistě obytné, není důvod tyto pozemky prodávat. Mohlo by totiž dojít k tomu, že pozemky prodané za cenu 490,-Kč m2 mohou být novými majiteli v budoucnu zhodnoceny mnohonásobně. (Pozemky v těsném sousedství jsou v cenové mapě oceněny částkou 3.480,-Kč). Cena 490,-Kč je velmi výrazně nízká a byla stanovena pouze dle vyhlášky MF ČR a nejedná se tedy o stanovení ceny obvyklé, za kterou my musíme pozemky prodávat. Jsem ráda, že se na pozemcích nachází zahrádkářská kolonie (i když vedle chatek je i jedna stavba pro rodinnou rekreaci) a doufám, že i v budoucnu tam zůstane. Nikdo nechce zahrádkáře vyhánět, my se ale musíme chovat s péčí řádného hospodáře a neprodávat za ceny, které nejsou v souladu s našimi pravidly pro prodej.
Ing. Eva Vorlíčková, radní hl. m. Prahy (TOP 09)
—————————————————-
Pohled nezaujatého vinořského občana
V říjnu 2013, požádala Základní organizace Českého zahrádkářského svazu ve Vinoři místní zastupitelstvo o odkup 3 pozemků o celkové výměře více jak 15 tisíc metrů čtverečních, což odpovídá asi ploše tří fotbalových hřišť. Cenu pozemků následně určil někdo na ÚMČ Praha Vinoř dle cenové mapy a to na celkových 7,06 mil. Kč, což odpovídá 460Kč/m3.
V listopadu 2013 byl na program 28. zasedání zastupitelstva ve Vinoři, zařazen bod číslo Z453/11/13 s názvem „Žádost o odkup pozemků p. č. 655, 656/1 a 656/2 ZO Českým zahrádkářským svazem ….“. Tento bod byl projednán jako 4 v pořadí a uvedl jej starosta pan Švarc s mnoha podpůrnými argumenty. Jednak že získaná částka z prodeje bude použita na rekonstrukci školní jídelny, dále že pozemky získají soukromého vlastníka, nebude je vlastnit Praha a zůstanou nedotčené jakoukoliv politickou změnou a dále že za rok platí zahrádkáři 120tis.Kč a pronájem by musel trvat 70let, než bychom získali částku, kterou získáme prodejem pozemků teď hned. Následně se k tomuto bodu vedla široká debata a po asi deseti minutách pro návrh zvedlo ruku 7 přítomných zastupitelů, což v tu chvíli bylo 100% přítomných. Přesný obsah usnesení zněl: „Zastupitelstvo MČ Praha – Vinoř schvaluje prodej pozemků p.č. 655, 656/1 a 656/2 k.ú. Vinoř ZO Českého zahrádkářského svazu Praha 9 – Vinoř za cenu dle cenové mapy, tj. 460,-Kč/m2, celková cena 7.064.680,- Kč a pověřuje tajemníka úřadu zveřejněním záměru předem určenému zájemci a starostu podpisem smlouvy……. „
Nicméně tento postup nenachází oporu v zákoně a hned vysvětlím proč. Na prodej pozemků ve vlastnictví města pamatuje zákon 131/2000 Sb. z roku 2000 o hlavním městě Praze a ten výslovně, v paragrafu 36 uvádí:
(1) Záměry hlavního města Prahy nebo městských částí prodat, směnit nebo darovat
nemovitý majetek, pronajmout jej nebo poskytnout jako výpůjčku hlavní město Praha nebo
městská část zveřejní po dobu nejméně 15 dnů před schválením v orgánech hlavního města
Prahy nebo v orgánech městských částí vyvěšením na úřední desce Magistrátu ………..
Pokud hlavní město Praha nebo městská část záměr nezveřejní, je právní úkon od počátku neplatný.
Jednoduše řečeno, pokud chce městská část, nebo město Praha prodat jakýkoli pozemek, měl by příslušný orgán (rada, zastupitelstvo…) rozhodnout, že vůbec chce pozemek prodat. Pak minimálně na 15 dní vyvěsit tento záměr a dát šanci se přihlásit všem potenciálním zájemcům. Cíl je jasný, transparentní řízení s účastí více zájemců a potenciálně nejvýhodnější nabídka pro město. Bohužel, v tomto případě zastupitelstvo o záměru prodeje nerozhodovalo, nic vyvěšeno nebylo a rovnou byl na základě návrhu starosty zastupitelstvem schválen prodej pozemků jednomu jedinému zájemci za cenu udávanou cenovou mapou, která může být i výrazně odlišná od ceny tržní.
Poněkud neuvěřitelně pak působí skutečnost, že přímo v oficielním zápisu zastupitelstva je věta, kde se tajemník úřadu ex post pověřuje k vyvěšení záměru, což mělo být dle zákona udáno minimálně 15 dní před zasedáním zastupitelstva a odsouhlasením odkupu.
Za povšimnutí stojí i skutečnost, kterou starosta uvedl na konci rozpravy a to že ve smlouvě bude řešeno rozložení platby na 6,1 mil.Kč při koupi a zbytek formou splátek, z čehož vyplynulo, že zájemce nemá ani potřebný kapitál na odkup všech pozemků a požaduje vlastně úvěr od městské části na cca 1 mil. Kč.
Nicméně po upozornění na problematičnost schváleného usnesení, došlo konečně 18. listopadu 2013 ke zveřejnění záměru na prodej pozemků a bod prodeje se znovu dostal 19. prosince 2013 na program 29. zastupitelstva. Po krátké diskuzi bylo přijato nové usnesení (a nebylo to již jednomyslně), které odkup pozemků znovu schválilo.
Během krátké doby přijalo zastupitelstvo Vinoře k téže věci 2 usnesení, kde první pravděpodobně trpí závažnou právní vadou, ale nebylo nijak revokováno a pak druhé, které znovu obsahuje neurčité vymezení platby za pozemky, 6 mil.Kč po podpisu smlouvy a zbylá část formou čtvrtletních splátek, nejpozději do 3 let od prodeje, v případě že prodej pozemku nebude zatížen odvodem DPH, nebo nejpozději do 5 let od prodeje, v případě že kupní cena bude navýšena o DPH. Pominu-li fakt, že zastupitelstvo rozhodovalo, aniž by mělo například od finančního úřadu jasné stanovisko, zda a jaké DPH se na pozemky vztahuje, tak zbytek usnesení hovoří vlastně o půjče kupujícímu na možná 3, možná 5 let, ale vůbec se netuší, zda jde o milion, dva a na jaký úrok?
Co se týká ceny samotné, ta byla určena podle takzvané cenové mapy. To je pomůcka pro oceňování pozemků v určité lokalitě a například v Praze vedou její kořeny až do období první republiky, nejdražší pozemky jsou na Václavském náměstí a nejlevnější někde na okraji města, v místech dotčených průmyslovou výrobou a špatnou dopravní obslužností. Vliv na cenu má i využitelnost parcel v souladu s územním plánem. Ale vše je třeba brát s rezervou, například krásné pozemky v klidné vilové čtvrti Vinoře (ulice Moravanská), mají uvedenou cenu 3500Kč/m2. Úzký vydlážděný vjezd do garáže na sídlišti, o 500 metrů dál, na kterém je zřízeno několik věcných břemen, vede pod ním kabel vysokého napětí a nikdy na něm nemůže být nic jiného než cesta, má uvedenou cenu 4120Kč/m2. Pozemky zahrádkářské kolonie mají skutečně, dle cenové mapy, uvedenu cenu pouhých 460Kč/m2, o jeden metr dál, mají již sousední parcely cenu 3480Kč/m2 (je to dáno hlavně územním plánem, což je ale něco, co se v průběhu času může změnit). Pokud by se pro ocenění 15 tisíc metrů čtverečních předmětných pozemků použila cena sousedních parcel, dopočítali bychom se částky přes padesát milionů Kč, místo sedmi. Skutečná, tržní cena asi bude někde mezi těmito ciframi.
Tak to jsou asi všechno věci, které dostal návrh na odkup do vínku a jeho cesta pak pokračovala na magistrátní půdu a to nejdříve na radu města a pak na zastupitelstvo hl. m. Prahy. Jak to celé dopadlo znám již jen zprostředkovaně, ale upřímně řečeno, zamítnutí odkupu mě zas tak moc nepřekvapilo. Plně respektuji morální nárok zahrádkářů na přednostní odkup místa, kterému zasvětili roky života a na kterém odvedli velký kus práce, ale otázka skutečné ceny pozemků, problém s financováním odkupu s žádostí o neurčité splátky a administrativní zmatky s vyvěšení záměru k odprodeji pozemků, představovaly velký handicap ještě dávno před tím, než to celé bylo na Mariánském náměstí zamítnuto.
Michal Biskup, vinořský občan a člen Sdružení pro Vinoř
